Ptactvo a kvítí.
Ptactvo a kvítí.
[Luk. XII. 22. Mat. VI. 25.]
Nepečujte příliš o své tělo
A o věci, jichž by se mu chtělo:
O nápoj a jídlo,
O šat a o pohodlné bydlo,
Bydla, šatu, nápoje i chleba,
Čeho vám kdy bude třeba,
Dá vám Otec, který sám
Život dal i duši vám;
Dá vám Otec, jenž má o vše tvory péči,
Jemuž člověk důvěrou se vděčí.
Vizte pak to ptactvo, ježto nemá polí,
Neseje a nežne, aniž do stodoly
Shromažďuje úrody,
Leč i je váš Otec dobrotivý
52
Šatí, krmí, napájí a živí,
Chrání od zlé příhody.
A že více nad vše ptactvo vy jste:
Mějtež to za jisté,
Otec váš že péči
Má též o vás věčší.
Vizte kvítí prosté
A tu trávu jakoukoli,
Ježto v šírém poli
Bez práce a péče roste!
Jakovou to váš je Otec krásou šatí,
Barví, kropí, postřibřuje, zlatí,
Tak že Šalamoun král na vrchu své slávy,
Přioděný rouchy z kmentu, ze šarlatu,
Neměl nikdy krásy tolik na svém šatu,
Co jí mívá květ vyrostlý z prosté trávy.
A předc to jenom tráva,
Jež se perlami dnes třpytíc rosy,
Zjitra posečená ostřím kosy,
Na oheň se v peci dává.
A váš Otec má-li takovou péči
O trávu a polní kvítí:
53
Oč že lásku k vám a péči o vás věčší
Po vše časy měl a po věk bude míti?
A proto vždy mějte na paměti,
Že jste Otce nebeského děti,
A že Otec váš ví a v tom lépe zná se,
Čeho vám je třeba k životu a spáse.
Marných pak se odřeknouce péčí,
Jimižto se lidé toho světa matou,
O to jedno s horlivostí stůjte svatou,
Co vám káži věčné lásky řečí:
O království Boží dbejte,
A spravedlnosti jeho si hledejte,
V pravdě, v ctnosti,
V lásce a milosti
Denně více prospívejte:
A vše jiné věci zemské vám
Nebeský váš Otec přidá sám!
54