Farisejský kvas.
[Mat. XVI. 6. Mar. VIII. 15. Luk. XI. 39. XII. 1.]
Učeníci moji, věrní mému hlasu,
Farisejského se pilně hleďte kvasu,
Jenž se pravdě mé a lásce Boží příčí,
A k nebesům o pokutu s nebe křičí.
Kvasem tím je pokrytectví lícoměrné,
Kterým na bílo se líčí duše černé,
A šlapouce po zákoně Otce svatém,
Nelásku svou halí pobožnůstek šatem.
Roucha – čela lid ten slovem Páně zdobí,
Ale nepouští ho duší do útroby;
A co vešlo v mysl, nálezkův svých kusy
Ve ubohé duši hatí si a dusí,
Konvice a mísy zevně lid ten čistí,
Pln jsa uvnitř loupeže a nenávistí;
126
Chválívaje Boha ústy jen a řečí,
Srdce daleko má v zhoubné světa léči.
Neb jen vizte na pokrytcův těchto skutky,
Na šeredné činův jejich na pobudky!
Neníť ovoce to sladké z lásky Boží:
Kyseléť to trnky na trní a hloží.
Modlitby jich plané, almužny a posty
Nejdou z lásky, nejsou marné chvály prosty.
K almužně když který pootevře ruku:
Děje se to s povykem a při trub zvuku;
A když modlitbou se počne který baviť:
Nechce tudy Boha, leč sám sebe slaviť;
A když postempostem, který tělo svoje suší,
Nepoutá své chtíče, jedno tváře smuší.
Marné chvály chtivost, lakota i pýcha
Všelikými skutky pokrytcův těch dýchá.
U nich všecko, co se činí aneb seje,
K vůli oku a jen na oko se děje,
Vždyť ne v skrytě, nebeský kdež Otec vidí,
Ale jen tam, kde jsou na odivu lidí,
V školách, na ulicích, kde se lidstvo rojí,
S posty, modlitbami, almužnami stojí,
127
By je každý viděl, – vida, chválil za to,
Co se Bohu příčí, ano není svato,
Není z lásky po zákonu věčném svatém,
Ale z pýchy, kryté pobožnosti šatem.
Nuže, učni moji, věrní mému hlasu,
Farisejského se veždy chraňte kvasu,
Který páchne hrobův plísní, rakví puchem,
A zlým po všem světě rozchází se duchem.
Hodnými kdož Mistra chcete učni býti
A pro život věčný símě skutků síti:
Ne po marné chvále toho světa tužte,
Ale s láskou, v duchu – v pravdě, Bohu služte!
128