Zlí vinaři.
[Mat. XXI. 33–40.]
Hospodář byl jeden, který vinici
Krásnou sobě štípil a ohradil plotem,
V ní pak mnohou pečí, nákladem i potem
Vykopal pres i ustavěl věžici;
Načež vinařům ji najal, aby jemu
Užitek z ní dávali co pánu svému.
A když nastával již milý vinobraní čas,
K vinařům své služebníky poslal pán,
Aby, jakož závazek byl smlouvou ujednán,
Vzali užitek a s ním se navrátili zas.
Než nastojte, vinaři ti
Jako lotři, vrazi lítí
pána svého zjímali,
Jednoho z nich nectně zmrskali,
152
Druhého i na smrť vydali,
A jiného kamenovali!
Tu pán poslal na novo své sluhy,
A jich poslal více nežli prve;
Vinaři však, neštítíc se krve,
Pobili je jak předešlé druhy.
A když nikdo ze sluh nevracel se zpět,
K vinařům pán poslal ještě naposled
Svého syna. Řeklť sobě: „Mého syna
Ustydíť se a poslechne lotrovina!“
Vinaři však shledše syna páně – dědice,
An jde k nim, hned jako vzteklí
Mezi sebou řekli:
„Hle, toť dědic – Pojďme – zabijme ho!
A v dědictví uvážem se jeho.
Naší na vše časy bude pak ta vinice.“
I stalo se, jak zlosynové řekli! –
Pochytivše dědice, ven z vinice ho vlekli,
A nic nedbajíce na stav, na leta,
Syna páně zprovodili ze světa!
153
Nuže rcete již po smyslu mi svémsvém,
Pán co učiní as vinařům těmtěm,
Kdyžto s mocí svou přijde na zlosyny,
A jich krvavé vážiť bude činy?
Pán je mocí hněvu svého schvátí,
A zlosynům hlavy mečem sklátí;
Vinici pak vinařům dá jiným,
Věrným, spravedlivým, řádným, činným,
Kteří odváděti budou jemu
Užitky vždy k času příhodnému.
154