Služebníci bedliví a laskavý pán.
[Luk. XII. 35–38.]
Bděte, pilně bděte, učeníci moji!
Bedra, jak to sluší, mějte přepásána
Jako poutník, jenž se na pouť milou strojí,
A hořící svíce mějte v ruce svojí
Jako lidé, čekající svého pána,
Který za nočního času
Ze svatebního se vrátiti má kvasu.
Aby, jakby přišel pán ten od veselí
A na dveře tloukl, hned mu otevřeli.
Blaze takým služebníkům dbalým,
Jež pán, přijda v noci, najde bdící,
S pochodněmi hořícími čekající! –
Na odměnu sluhům zachovalým
Pán svou dobou hody připraví
A je oslaví:
155
I jak sluha přepáše se,
Za stůl usadí je,
Pochotných jim krmí snese,
Do kalichů vína jim nalije.
A sám při tom slavném hodě
Po všem večeřadle chodě –
Všechněm všude
Sloužit bude. –
Blaze tehdy služebníkům zachovalým,
Hotovým vždy, věrným, v službě dbalým,
Ať již pán je najde v druhém, třetím bdění,
Ani bdí, naň čekajíce,
Bedra přepásána i hořící svíce
V rukou svých majíce:
Sluhové ti budou oblahoslaveni!
156