NA STAROU PÍSEŇ.
Den teplý podzimní, jak zlato listí kape,
To píseň dávná ta zas na mysli mi tane
jak někdy slyšel’s ji; teď do snů se ti vracívrací,
jako vzpomínka se do minula ztrácí.
„Mějte se dobře v domě tom...!“
A jako tichý pláč, tak smutně v duši zní ti,
já nevím, čím to je, když slunce v mlhách svítí,
a ještě loučíc se ve slzách usmívá se,
že píseň dávná ta se vrací zas a zase:
„Mějte se dobře v domě tom...!“
Snad v dávno minulém, kterémsi jiném žití,
s tlumokem, v ruce hůl, a za kloboukem kvítí,
dům rodný opustil jsem, v lásce zachoval,
a ještě ohléd’ se a píseň notoval:
„Mějte se dobře v domě tom...!“
V révoví u cesty se domek malý skrýval,
dvé očí tesknilo tam, šáteček mi kýval,
byl podzim snad, se stromů jak když zlato kane.
– Ta píseň dávná teď zas na mysli mi tane:
„Mějte se dobře v domě tom...!“
50