Po nás ať přijde potopa!

František Gellner

Vy dobří hoši, co jste vyšli bořit se vzdorem v srdcích, s pěstí sevřenou, co lidstvu nové ráje chcete stvořit, vám zpívám píseň na rozloučenou. Můj vzdor se zchladil volnou sprchou času, rez s pochvou srostil meče rukojeť. Brutální, zpěvnou, lehkovážnou chasu v svém srdci jsem si zamiloval teď. Mí přátelé se v symposiích baví, by zase zítra klesli do bídy. Na večer z loží zvedajíce hlavy se v duchu těší: Diem perdidi. Se zbožnou úctou nelíbají holku, je nevábí zjev plodných samiček. V kavárnách nočních u politých stolků jsou rytíři pochybných dámiček. Mám za přátele marnotratné muže. Z nás každý rád svou hřivnu zakopá. My do svých vlasů vplétáme si růže, a po nás – –! což – ať přijde potopa!

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

572. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVI. PANU KARLU ST. SMUTNÉMU, mladšímu učiteli ve Zběři v Čechách. (Beneš Metod Kulda)
  2. Mé Muse. (Emanuel Züngel)
  3. Skála. (Beneš Metod Kulda)
  4. Zpěv, jásot kol zaznívá, (Emanuel Züngel)
  5. LIX. Mám v povržení každou píseň, (Vítězslav Hálek)
  6. PROSLOV. (Josef Jiří Polabský)
  7. Zvony domácí. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. 48 Zůstaňte mně milá, vlídná, (Jan Evangelista Nečas)
  9. Již rozleťte se, písně mé, (Jiljí Vratislav Jahn)
  10. IV. PANU XAVERU DVOŘÁKOVI, professoru vyšší dívčí školy v Praze. (Beneš Metod Kulda)