PÍSEŇ DOBRODRUHOVA

František Gellner

PÍSEŇ DOBRODRUHOVA
Domov mých otců byl kdesi v dálce. (Jak je to dávno již, kdož pak to ví!) Po krajích oněch, jež v zuřivé válce probili, ztratili – v zoufalé válce! –, orel mé touhy nehladoví. Dobře však cítím v sídle svém novém, kde nyní dlím, že jen cizincem jsem. 11 Jak je mně cizí vše pod tímto krovem, u lidí skrčených pod nízkým krovem, jak je mi cizí ta nevlídná zem! V srdci mi žhnoucí plameny hoří. V pusté své jizbě kovám si štít. Spěti chci k oblastem dalekých moří, na vlnách neznámých, bouřlivých moří do živlů zuřivých veslem chci bít. Až mne kdys bouře zachvátí ve snu, v úskalí vjedu rozkoší mdlý, Mystickým orkánům v náručí klesnu, tajemným přerodům v náručí klesnu, v nichž se má touha nezrcadlí. 1900