I A nastává mi, tuším, vážná jízda.

František Gellner

I
A nastává mi, tuším, vážná jízda. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
Před sebou samým v dálku utíkám. Mé srdce, to si bezstarostně hvízdá. a rozum ptá se nudně kudy kam. Buď s bohem, podunajská metropole, ulice křivé, jež jste patřily na mne, jak ztrácím klobouky a hole za tmy se domů klátě opilý. Na Prater jistě stěží zapomenu, kde hýříval jsem často za noci. Za večeři tam koupí člověk ženu s nádavkem venerických nemocí. Hotely vždycky budou žít v mé touze s portýry zdvořilými u vrátek, s pokoji pro dva s jedním ložem pouze a s legiony drobných zvířátek. Na policii budu myslit v světě, jíž osoba má spáti nedala, která v mém opuštěném kabinetě spisy a třaskaviny hledala. A s chantany se těžce loučit budu, v nichž večer chudý sbor své písně pěl, i s kavárnami. Mám tak rád jich nudu. Dvě mladá léta jsem v nich prodřepěl. Vídeň, v květnu 1901. 37

Kniha Básně (in Spisy Františka Gellnera, díl I.) (1926)
Autor František Gellner