XII Rum smutně pil pan řiditel,

František Gellner

XII
Rum smutně pil pan řiditel, Rum smutně pil pan řiditel,
já srkal černou kávu. On dřevěný již jazyk měl a já měl těžkou hlavu. Čas utíkal a utíkal, a v rozespalé ticho pan řiditel si naříkal, že se mu ztrácí břicho. A stěžoval si v slovech zlých na nevděk obecenstva, na tvrdá srdce hostinských, na hlad a žízeň členstva. „Nejlépe praštit uměním a jíti oběsit se!“ Hleděla s porozuměním naň první milovnice. Ta pohled měla truchlivý, do dálek roztoužený, obličej dětský, bázlivý a sladké tělo ženy. Když odešla, já za ní šel ve sněhu po šlépěji. 48 Pojednou jsem se rozsmutněl pro mladou krásu její.

Kniha Básně (in Spisy Františka Gellnera, díl I.) (1926)
Autor František Gellner