XIV Drobky pod stůl hází nám osud,

František Gellner

XIV
Drobky pod stůl hází nám osud, Drobky pod stůl hází nám osud,
 ostatní vše je nicota. Alkohol ještě je! Holky jsou posud! Jsou ještě radosti života! 49 Žena jak žena. V života vraku konečné jedno vše bude ti. Jedna ubíjí něhou svých zraků, druhá jedem svých objetí. Šetřiti léty, jež nemají ceny, v tom velká moudrost nevězí. Dobré je opium, alkohol, ženy, schází-li schopnost k askesi. Askety vycházeti vidím z téhož jak já na svět názoru, stejně jak oni nenávidím rozumy dobráckých pastorů. Jsem smutný mládenec, rouhavý cynik, v rozpuku mládí zhořkl mi svět, v ovzduší krčem a v zápachu klinik vypučel písně mé jedový květ. Děkuju bohu a děkuju čertu za plaché chvíle prchavý dar. Života číši jsem naklonil ke rtu, piju z ní smutek a bolest a zmar. 1902

Kniha Básně (in Spisy Františka Gellnera, díl I.) (1926)
Autor František Gellner