***
Nikdy jsem boha neobtěžoval
Nikdy jsem boha neobtěžoval
v modlitbách k nebi spínaje své dlaně.
Taky jsem nikdy nerespektoval
miláčků jeho, pomazaných páně.
Konstituce, ta mi k smíchu je.
Poselstvo o potřebách říše žvaníc
na sněmu národ representuje.
Do vůle lidu však mně není pranic.
Jde o to, co mi vhod. Groš měděný
však nedám za to, kdo mi předpisuje,
zda president či vladař zděděný,
či zákon, který lid si odhlasuje.
A pokrok? Statistickým podvodem
se podlepují nudné utopie.
Tomu se říká mezi národem
vědecká sociální theorie.
Lid ztratil nebe a svou budoucnost.
Ráj pozemský si v duchu kreslí raděj’.
254
Já ale nemám víry v budoucnost,
v třeskutých mrazech zemřela má naděj’.
Jsem anarchista, ale nejsem vrah,
jsem papírový jinoch revoluční.
Dosud mne baví to. Však mám jen strach,
že při tom člověk přec jen časem ztuční.
Konečně s názorem svým na život
kandidovati mohu v městskou radu
a s praporem – když mi to bude vhod –
o božím těle jíti na parádu. –