MRTVÝ MISTR
Vlast ho řadí mezi
nejlepší své syny,
uměl mluvit k srdcím
jako nikdo jiný.
Co se hlavě snilo
a co v duši vřelo,
všady, kde zní česká
řeč, se rozletělo.
286
Živěji než silou
písmene a slova
pod nadšenou rukou
ožívaly znova
starobylé zvěsti,
předků slavné činy,
vroucí písně lidu,
krásy domoviny. – – –
Těm však, kteří dbají
pouze o svou práci,
důležité jiné
vlastnosti se ztrácí.
Napravit nic nechci –
jděte mi s tím k ďasu!
marno je se stavět
proti duchu času.
Vzdělaní pánové
zřeli k tomu hlavně,
zdali koňský ocas
nakreslen je správně.
V síni u knihkupce
mistrova tlí díla,
dešťová jen voda
časem prach z nich smyla.
Na to všechno jsme i
zapomněli skorem,
když ho jmenovali
k stáru inspektorem.
287
Z této přízně těšil
se půl roku stěží.
Dnes již starý mistr
v černém hrobě leží.
Včas málo co přijde,
tak to chodí v světě,
že je chládek v zimě
a teploučko v létě.
Nepadněte proto
do nálady smutné!
Vždyť to, co se děje,
je konečně nutné.
1913