Ve verších pana Holého
v „Časopise studentstva pokrokového“
dočet’ jsem se (myslím, že to vážně míněno vskutku je),
že Viktor Dyk teď lupičskou rotu po Čechách verbuje.
Jsem sice teď ve Vídni angažován jako anarchista,
ale policie mne brzy snad zbaví mého místa.
Proto musím se včas ohlédnouti po nové práci
a vítám radostně novou loupežnickou organisaci.
Myslím, že by se při té akci nemělo zapomenout na Machara.
Je to veterán mezi piráty a mazaná podšívka stará,
hotový nezmar a prototyp houževnatosti a síly;
stále je živ a zdráv, ač ho již kramáři stokrát oběsili.
Taky chtěl bych upozornit své kolegy na Masaryka.
On je sice vtělená evangelická ethika,
ale náš obor není mu dokonce neznámý.
Spolu s Baxou mnoho se loni zabývali vraždami.
Také má prý býti nějaký Herold v Praze,
ovšem ten si své služby dává platiti velmi draze,
ale nám o několik rýnských neběží.
Slyšel jsem, že se velmi dobře vyzná v loupeži.
Mohli bychom snad získat i redakci „Osvěty“.
Vlček a Zákrejs jsou asi dosud zábavní, jako před lety,
i panna Krásnohorská (Vyřiďte poklonu moji jí).
Mohli bychom v nouzi jezdit po světě s menažerií.
Ovšem musili bychom se obávati konkurentů
v Barnumovi a v rakouském parlamentu;
zvláště v tomto atrakce zvaná sociální demokrati
mohla by Zákrejse svou komickou rolí překonati.
Proti oficírství pana Holého musím protestovat.
Výnosná místa nemají se tak autokraticky rozdělovat.
Jsou mezi námi jiní, kteří též dovedou postavit kus práce.
My nejsme zaopatřovací ústav nebo mladočeská delegace.
Na Olšanech bydlí taky jeden rytíř bez bázně a hany
a jmenuje se Neumann, a žádné se neleká rány,
ani pánaboha, jenom exekuce,
což je velmi nehumánní instituce.
Rytíř ze Lvovic byl by neocenitelná akvisice.
Statky propili mu jeho předkové sice
a zanechali mu jen plechovou korunu, své fotografie a dosti.
Nikdo však není jist před svých předků zlomyslností.
Poněvadž bude třeba mužů smělých pro katapulty,
snažme se získati profesory z právnické a medicinské fakulty.
Tito zvláště při dotazníkové akci spolku mediků
svým hrdinstvím v Katolických Listech způsobili hroznou paniku.
Myslím, že budou kolegové respektovat moje zkušenosti.
Získání mnou označených sil bude pro začátek dosti.
S úctou František Gellner, terorista ve Vídni, anno
1902, 9. března v pondělí ráno.
PS. Pozdravujte ode mne svobodomyslné „Národní Listy“.
Nedávno jsme si je splet’ s referátem policisty,
to když jejich slovanské srdce sevřelo se krutě,
že mizí v ruském studentstvu láska k carovi a knutě. –