Viděl jsem v žití různé věci,
však Iva jsem viděl jenom v kleci.
Nenarážím tím v žádné míře,
občané věrní rakouští,
snad na erbovní české zvíře.
Lev žije jinak na poušti.
Hrabě, jímž z vůle zeměpána
zem česká má být spravována,
my vítáme tě myslí vděčnou
a netajenou radostí
znajíce ze zkušenosti
tvou náklonnost k nám výminečnou.
Z příchodu mého, milí Češi,
že radujete se, mě těší.
Kdys byl jsem vám sic méně drahý,
a nastavili jste mi nohu
a pak jste děkovali bohu,
když konečně jsem jechal z Prahy.
Byli byste si v onom čase
mohli vzít příklad z vdovy, zrána
i večer která modlila se
za život ukrutného pána,
dobře jsouc vědoma si toho,
že změnou nevyzíská mnoho.
Působil jsem jak nikdo druhý
svou správou u vás bravurní
a jistě nejsem bez zásluhy
o rozvoj v Čechách kulturní.
Já na Borech a na Pankráci
vychoval celou generaci
spisovatelů, výtvarníků,
národovců a realistů,
socialistů, anarchistů –
čert zná ty všechny vaše frakce
a jejich vlastizrádné akce.
Vznešený pane, my se dáme
rozsekat všichni na kousky –
odpusťte, že vám odmlouváme –
s radostí za stát rakouský.
Poslyšte svědky očité,
neboť se mýlit ráčíte.
Když Rakousko šlo potřít Srby,
my mlčeli jsme jako vrby,
ač imunitou chráněni
jsme, co se týče žvanění.
To ku příkladu Irové
jsou zcela jiní štírové.
Ti v parlamentu anglickém
své sympatie projevili
Burům, již s Angličany bili
se na bojišti africkém.
Podobni dobrým hospodyním
budeme házet perly sviním
a budem sypat imunitu
těm, co se tlačí ke korytu.