Z GALERIE REVOLUCIONÁŘŮ
Ač vyznání byl mojžíšského,
byl přece ducha udatného,
322
nebál se šunky, jitrnic
maličký Sálo Winternitz;
čímž bylo jaksi předurčeno,
že slavným učiní své jméno
a povede v boj dělnictvo
a vliv mít bude na lidstvo.
Jak se to zvyklostí již stává,
po maturitě začal práva
v Praze, kdež v zápalu se svatém
stal sociálním demokratem
a s přesností daň platil strany
co soudruh organisovaný.
Potom když přišel do věku,
kdy vlastenecké city velí
jakož i četník člověku
vlast hájit proti nepříteli,
tu ve vojenském úboru
ku svému spěchal praporu.
Toť nutnost, počni si co počni.
Co dobrovolník jednoroční,
poněvadž v disciplině znal se,
reservním důstojníkem stal se,
čímž došel u svých uznání,
neboť lid potřebuje vůdce,
již vyznají se ve zbrani
pro případ oné revoluce,
za které měšťákům všem k zlosti
se založí stát budoucnosti.
Ježto byl honěn v politice,
323
která se platí po desítce,
vyslala internacionální
československá sociální
demokracie, ač byl mladý,
jej do vídeňské říšské rady,
aby tam pekl zákony
a jiné činil výkony.
Na krajní ovšem levici
tlačil, jak slušno, lavici.
„Náboženství věc soukromá je,“
toť velmi známá zásada je,
a tak jak stojí v programu,
hodilo se mu do krámu.
Zrak pozved’ k israelské panně
tak jako k cedru na Libáně;
dokázal též, když bral si ženu
nemaje při tom nechuť k věnu,
že nadarmo kdys nečítal
s nadšením Marxův „KapitáI“.
Vrozené poslouchaje vloze
dal oddati se v synagoze.
Dojemně starý rabín kázal,
snoubenců kdyžtě ruce vázal:
„Óche melóche: Ty jsi náš!
jak praví prorok Jezajáš!“
1911