Z GALERIE REVOLUCIONÁŘŮ

František Gellner

Z GALERIE REVOLUCIONÁŘŮ
Ač vyznání byl mojžíšského, byl přece ducha udatného, 322 nebál se šunky, jitrnic maličký Sálo Winternitz; čímž bylo jaksi předurčeno, že slavným učiní své jméno a povede v boj dělnictvo a vliv mít bude na lidstvo. Jak se to zvyklostí již stává, po maturitě začal práva v Praze, kdež v zápalu se svatém stal sociálním demokratem a s přesností daň platil strany co soudruh organisovaný. Potom když přišel do věku, kdy vlastenecké city velí jakož i četník člověku vlast hájit proti nepříteli, tu ve vojenském úboru ku svému spěchal praporu. Toť nutnost, počni si co počni. Co dobrovolník jednoroční, poněvadž v disciplině znal se, reservním důstojníkem stal se, čímž došel u svých uznání, neboť lid potřebuje vůdce, již vyznají se ve zbrani pro případ oné revoluce, za které měšťákům všem k zlosti se založí stát budoucnosti. Ježto byl honěn v politice, 323 která se platí po desítce, vyslala internacionální československá sociální demokracie, ač byl mladý, jej do vídeňské říšské rady, aby tam pekl zákony a jiné činil výkony. Na krajní ovšem levici tlačil, jak slušno, lavici. „Náboženství věc soukromá je,“ toť velmi známá zásada je, a tak jak stojí v programu, hodilo se mu do krámu. Zrak pozved’ k israelské panně tak jako k cedru na Libáně; dokázal též, když bral si ženu nemaje při tom nechuť k věnu, že nadarmo kdys nečítal s nadšením Marxův „KapitáI“. Vrozené poslouchaje vloze dal oddati se v synagoze. Dojemně starý rabín kázal, snoubenců kdyžtě ruce vázal: „Óche melóche: Ty jsi náš! jak praví prorok Jezajáš!“ 1911