ZAHRANIČNÍ ZÁPLETKY
Z Turecka a i z Černé Hory
nás docházejí smutné zprávy,
že si tam Turci s Malisory
zas krásně rozbíjejí hlavy.
A císař Vilém II. právě
do světa udělal zas díru,
neb válečná loď ve přístavě
německá kotví v Agadiru.
Jdou hlasatelů komunismu
velmoci dneska ve šlépějích,
dělit se chtějí z altruismu
o všecko to, co není jejich.
330
Doma sic – s odpuštěním – kašlou
své milé, drahé na krajany,
než v temné Africe je berou
s napětím všech sil do ochrany.
A starají se převelice
o právo, lidskost v každém směru,
ne doma sice, však tím více
u Kabylů a u Berberů.
Posílají dnes do Afriky
válečné lodi s námořníky
chrániti státu příslušníky,
jimž nekřivdí se, bohudíky!
Slyšeli jste přec něco málo
jistě dnů těchto o Haliči,
o tom, co o volbách se stalo
posledních v městě Drohobyczi.
Střílelo se tam na ulici
a leckdo ztratil syna, tátu,
a v počtu mrtvých příslušníci
se nacházeli cizích států.
Kdyby se toho druhu byly
v Africe věci přihodily,
to by zas byly, bože milý,
kanuly slzy krokodýlí!
Evropa dálné do končiny
strojila by se na výpravu –
jak tehdy do nebeské Číny –
331
k vítězství dopomoci právu.
Halič, jak mapa o tom svědčí,
v Evropě leží ještě střední,
ne v Africe, a nebezpečí
neplyne z toho bezprostřední.
Netřeba se dnes války báti,
optimismus je oprávněným,
a kdo má čistou postel, spáti
dál může spánkem spokojeným.
Neb zbrojení je dnešní stálé
zárukou míru. Válce k duhu
neslouží ani. Příjmy malé
má stát a příliš mnoho dluhů.
Jsou vážní lidé ve většině
je stále méně dobrodruhů,
obyvatelstvo celkem v Číně
i u nás dvojího je druhu:
O statky bojí se, již dojnou
erární krávu mají v nájmu,
nadšení druzí nejsou vojnou,
kde skapali by v cizím zájmu.
1911