***
Když jsme se tak sešli,
Když jsme se tak sešli,
kamaráde z mokré čtvrti,
když jsme se tak sešli
pospolu,
budeme to slavit,
budeme se bavit,
a to zase nejde
bez alkoholu.
Člověk do zpovědi
chuť má u vína,
pěkně se to sedí,
mile vzpomíná,
tu myšlenek tažní ptáci
letí v širý svět,
v opuštěný kraj se vrací
roztoulaných let.
Však jsme věru, milý
starý příteli,
leccos prochodili,
leccos viděli,
císařství i republiky,
různé lidi, různé zvyky.
347
Smutno člověku je,
když pak pozoruje,
jak se, co nás v nadšení
uvádělo na papíře,
nepodobno k víře
žitím promění.
Není život truchlivější
u nás nežli jinde je,
pouze obzor zúženější,
méně naděje;
vyložiti možno dlouhou
porobou to jen,
je-li existencí pouhou
národ spokojen.
Soukromé i všeobecné
smutné poměry
posilují pouze věcné
naše závěry:
že líp tloustnout jako prelát
v tupé sytosti
a raději nic nedělat
nežli hlouposti.
1911