POLITICKO-VĚDECKÁ ÚVAHA
Byli slavní národové
a jsou spočteni jich dnové,
s velkým hlomozem či tiše
vzaly za své mocné říše –
takový jest osud lidstva,
350
a je to znak zpátečnictva,
myšlenková ztrnulost,
hledět stále v minulost.
Padla samostatnost česká
a neexistuje dneska
z té a oné příčiny,
jak nás učí dějiny,
a kraj český stal se kouskem
mocnářství jsa pod Rakouskem.
Císařská královská vláda
pohříchu si nezakládá
mnoho na nestrannosti.
Trapné je, jak odkazuje
na německé milosti
český národ. Vystupuje
v hlavní úloze zde zhoubný
vliv též pruské piklhoubny.
Z této trapné situace
má nás politická práce
vytáhnout. Je mužů mnoho,
kteří podjali se toho.
Každý z nich, že leží spása
jen na jeho cestě, hlásá.
Než naproti tomu věda
zas nás učí, že se nedá
soudit do budoucnosti
podle dnešních znalostí
jak anthropologie,
tak i psychologie,
351
hospodářství národního
i sociologie,
neb nauka každá tato
zpytování přírodního
o lidech a člověku
ještě velmi, přesně vzato,
mladá je co do věku.
Člověk řídí se vždy více
méně temperamentem
svým, a ten i v politice
bývá hlavním momentem.
Tak když někdo – příkladně! –
ze předu či úkladně
plivne komus v obličej,
jakž je leckde obyčej,
je-li postižený hlava
chladná, řekne: „Poprchává!“
Jiný opět rozeznává
velmi přesně od slin vodu,
byť měl z toho hmotnou škodu.
1911