BOŽETĚCHU!

František Odvalil

Božetěchu, muži mého snění, jména tvého zvuk i života běh celý láká mne jak v létě vonná lípa včely. Svatým nejsi sice. Pochyby však není, snažil ses jím býta to je věru více! Neboť, ne těch, u nichž svatým se jen hází, ale těch, kdo chtějí svatou učiniti každou věc i duši, těch nám schází! Věru, otče Božetěchu, u tvých Čechů i řeči smysl pomalu se kazí. Svatý!“ Co již svatým nenazváno v žití! Předsudek a fráze, blbá hesla sterá, zbabělost a psovství, jistá kariéra, ranec otroctví na šíji nahrbené, především pak vždy to střevo drahocenné, továrna a obchod, dobré živobytí, holka hodně hmotná, pytel na dukáty, všecko, všejen ne ten Velký třikrát Svatý. – Jak se s těmi smluví řeč tvá libozvuká? Také těm však, co jsou s nebem jedna ruka, kteří ještě totéž, co ty, velebí, na prsty je dobře podívat se s hůry, pozor na , otče, dát i na nebi! Na ohýnku svatém mnohý hezky v tichu polívku svou chce si ohřát bez ostychu, ba, kdo ještě může, husy péct i kůry. – Ostatně, to dnešku pochopitelné je. Oheň jako oheňjen když taky hřeje. A tak třebas různě jejich řeči znějí, přec ti první druhým dobře rozumějí, navzájem se jako schopní lidé ctí. Jedno chtít však, dnes jest holé neštěstí: podle jména tvého hledat v Božské kráse hladové své duše celé potěšení to jest vzpoura, které sotva pardon se! Božetěchů, otče, u nás mnoho není! Buřičem již tebe zvali, Božetěchu. Sic jen případ, víš, kde srdce tvoje v spěchu nechtělo již čekat na dojemnou chvilku, korunu svatou vsadili by králi lidé povolaní. Ty můj snílku! Přinesl jsi tenkrát, zdá se, i svou hlavu z lesů svých, z prostoduché dáli? Co napadlo, že v záležitost stavu zasáh jsi, jenž netýkavkou sluje? Ale, víš-li, mně to imponuje! Neskromný! Však, což to pokání tvé krásné? Kříž tvůjsnivá hlava pokořená, že i věčný Řím tu nad zbožností žasne kajícníka podivného jména, poutníka z dálné země za Alpami, z lidu vítězů, jejž tehdy hřálo štěstí. – Bývalo, ba, bylo! Krajané tví milí buřičů dnes úkol jinak pochopili: Proti Nejvyššímu hloupě hlavu vznésti, by tím bídněj bídným lidem otročili. – Božetěchu, otče, nehanbíš se námi? Sázava ti zašla. Ale národ celý mohl by dnes býti Sázavou ti snad. Úhorem jest dost. Je dost již prohořelý ale lepších konců dočkal by se rád a když mu i kříž zas naložiti chtěli, on jej trpělivě s tebou doved vydlabat slzami i krví, mozoly, jež bolí. – Ale teď jen sázetpřijď nám pomáhat a kde není jinakProkopovou holí!

Patří do shluku

politika, poslanec, parlament, ministr, politik, politický, vídeň, schůze, mandát, republika

1029. báseň z celkových 1252

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RCI, ŘÍME... (Jan Opolský)
  2. PROMENÁDA DIOGENOVA. (Viktor Dyk)
  3. None (František Serafínský Procházka)
  4. TIŠE, TIŠE! (Karel Dostál-Lutinov)
  5. MILOSTNÁ PÍSEŇ (František Gellner)
  6. ÚRYVKY Z PÍSNÍ SLEPÉHO MLÁDENCE (Josef Holý)
  7. ANONYMU (Viktor Dyk)
  8. Jaké tuto duše přerozličné (František Sušil)
  9. Dobromyslná osoba z naší vesnice zpívá: (Viktor Dyk)
  10. I. AUGIÁŠŮV CHLÉV. (Antonín Sova)