TA VÁŠEŇ DOHŘMĚLA

Viktor Dyk

TA VÁŠEŇ DOHŘMĚLA
Ta vášeň dohřměla, ta touha povadla! Jsou v pustém sále tom rozbita zrcadla... Už těžko nyní říc’, kdo ruku na ně zved’! Žár plál v nich mladých těl, lesk skvostných toalet! A zmizel orchestr, jenž tóny bouřné hrál... Vzal každý nástroj svůj a kráčel o dům dál. Žert, smích ten dávno zmlk’, v tmách sténá nyní sál! a v smutnou náhradu jen vítr v okna vál! Kdy vzplanou lustry zas, v tón hudby, v šum a chvat? Kdy touha zahárá a vášní budu jat?! Má duše pustý sál, neb touha povadla! Květ leží pošlapán... Rozbita zrcadla! 27