NÁLADA POLABÍ

Viktor Dyk

NÁLADA POLABÍ
Vypráhlá cesta, tak horký je vzduch, omamný, dusivý, úlisný vzduch... vypráhlá cesta a změklý vše prach, bílý, tak našedle bílý. V daleko táhne se zrající klas, po polích rozprostřen zrající klas, všechno je moře, v němž tone tvůj zrak, a zříš jen pole. Bzučení mušek v uši ti zní, jak dech to lehounko osením hne... Skřivan... Cos vylétlo: koroptví dav. Dál slyšet cvrčky. Vypráhlý vzduch, ah, zrající klas, jdeš, obzor zatopil houpavý klas, nemyslíš, necítíš, a je ti mdle... Mdle a tak mrtvo. – 33