OBLAKA

Viktor Dyk

OBLAKA
Oblaka, smutná oblaka! Táhnete tupě, lenivě! – Jak mdlá je noha žebráka, když kráčel dlouho po nivě! – Zřely jste daleké prostory, svěží a růžové obzory, a květy, ještě plné sil... Zřely jste vášní plameny. Teď zhnuseny a znaveny táhnete v nekonečný cíl! Oblaka, smutná oblaka! Táhnete tupě, lenivě... Jak mdlá je noha žebráka, když kráčel dlouho po nivě! 41