ZÁPAD SLUNCE LÉTA PÁNĚ...
To bude zvláštní západ slunce...
Do šerého pokoje padati budou
zlomené, melancholické, vyčítavé paprsky.
A bude v pokoji přítmí...
dusivé, omamné bude horko,
tak mdlo, tak mdlo...
Tak slunce bude zapadat...
Nevím, neznám dne, kdy to bude.
Vím, budu ležet s rozpáleným čelem
na lůžku příliš umdlen, rozhořčen
dlouhými, příliš dlouhými hodinami,
banálními, výsměšnými slovy
těch, kteří řeknou, že ještě není západ.
Tak slunce bude zapadat...
Ulicí hrčeti budou vozy,
v pokoji povstane zvláštní šumot,
tajemný, u lože umírajícího.
Nápěvy, které nikdy nevypěji,
smuteční, zlobné, vášnivé nápěvy,
ty budou doznívat zvolna, zvolna,
42
jak kámen hozený na hladinu řeky,
kruhy a kruhy... Vždy větší a větší.
A potom ticho...
To bude zvláštní západ slunce...
43