SONET O SMUTNÉM RÁNU

Viktor Dyk

SONET O SMUTNÉM RÁNU
To bylo hořké ráno, jež ve slzách se stápí. Na tvář svou k smrti bledou jsem přitisk’ černou kápí! Má hlava byla těžká od nepřišedších snů. Ta bledá bázeň se mnou, nechť kamkoliv se hnu. Ta bázeň příštích nocí – eh, zasmušilé ráno! Vše nejisto, vše bloudí... Ah, ještě nedospáno?! Jsem unaven a líný – mé oči přivřeny... A kolem holé stěny – je všechno pochováno! – odešli dlouhou řadou Pyladi, Helény. Ač nové touhy nemám, přec krčím rameny nad včerejšími sny, jež chytře ztajeny; ač nové touhy nemám – a zrak se v prázdno stápí... A déšt mi v oči padá – blíž přitisknouti kápí! – To za šedého rána, jež nebe slzou skrápí! 44

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk