BEZESNÉ NOCI

Viktor Dyk

BEZESNÉ NOCI
Bezesných nocí tíže olověná na víčka padla, oči zkrvavěla. Vše v mlhách, směsi: Sláva, život, žena..žena... A na konec jsou příliš vlhká čela. Sem tam se válím... Trochu vzpomínání?! Je všechno marno: Pevný bod mi schází. Ah, klid kdy dotkne konečně se skrání?! On vždycky jde – a nikdy nepřichází. Svit dumavý... A sotva vidím ještě... Opuchlá víčka, oči, oči bolí. Na okno padá zvolna příval deště, ze skály duše kámen zas se drolí. Pak zase úder... Vítr kvílí trochu... Déšt... Zase déšt... Ah, krása, život, žena... – Teď stačí tobě, dobrácký můj hochu, bezesných nocí tíže olověná... 45

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk