STÍN DÁVNÉ DOBY

Viktor Dyk

STÍN DÁVNÉ DOBY
Stín dávné doby v duši mojí vstává. A svoji ruku ku výstraze zdvih’... Mne každé slovo raní do krvava a uráží mne frivolní Váš smích. Vzpomínek starých průvod šel, mne tísnil... (Slavnostní průvod, vzadu pepíci!) Vše zhnuseno, a všechno jsem už vysnil, a všechny zahrál tóny kvílící... Na dávný výlet, na mech dálných lesů, na slova, v nichž vřel dávné lásky klam, teď v době mlhy, ocúnu a vřesu já roztržitě sobě vzpomínám! A dávný obraz v duši mojí vstává. Kdos svoji ruku ku výstraze zdvih’... A tupě jdu, kde nikdo nevyčkává, a maně slyším frivolní ten smích. 46

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk