31. X. 1896

Viktor Dyk

31. X. 1896
Teď chvíle právě trochu požvatlati: o tom, co vtipné, o tom, co se hodí. Ten obraz sice na kouzlu už tratí, však promluvím přec o vzdálené lodi. Včerejší úsměv schlad’ tam v nudu dnešní a po palubě tančí osamění. Teď přijdou ještě dnové bezútěšní a potom jedno hrozné okamžení. Stožár je zlomen, – cosi ještě výská. Lodníci spiti – v posled vidí zemi. Kapitán hledí teskně na skaliska a složil ruce zamlklý a němý. V přístavu loď ta nenalezla místa, v ponuré plachty roztrhány výši. Na cestu slední koráb už se chystá, a rozumné jej opouštějí myši... 58

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk