MEDITACE

Viktor Dyk

MEDITACE
Ten obraz nyní duše moje sní, – on tíhou svojí do ní zarývá se –! Je léto – noc je – chvíle půlnoční. Zem’ leží ticha v tmavé svojí kráse. Obrysy temné vidět nyní jen, co netopýr tu přelét’ lehce, tiše. – Ten ještě jímá duši moji sen: ty slyšíš, kterak zvolna země dýše. A všechno skryto v městech vzdálených. Ti jedni spí, ti druzí v krčmách pijí. A frivolní zní do ulice smích... Eh, celkem jedno. Všichni dobře žijí. Zem’ dýchá zvolna... Všechno temné je. A zoufalec se na vše rozpomene! Hle, lehl sobě znaven v koleje. A vlak se blíží, – oči rozpálené! 60