NA MELODII NEZNÁMÉ PÍSNĚ

Viktor Dyk

NA MELODII NEZNÁNÉNEZNÁMÉ PÍSNĚ
Ty tony duši rozrývají maně, a pohádka to promrskaná dost. – Já o jedné jen sníval karavaně, a na poušti se bělá její kost –! Je vzdálena, cest nikdo nepoví mi. Jen písek zříš, když hledíš do dáli! A slunce líbá rety žíznivými ty, kteří kostrou nyní zůstali... A při rozmarném paprsků těch tanci teď vzpomínám, co žilo v kostrách těch. Jich táhlou vzpomínám já na romanci, jich hořký smích a galantní jich vzdech. Ty tony duši rozrývají maně, a pohádka to promrskaná dost. – Já o jedné jen sníval karavaně, a na poušti se bělá její kost –! 62

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk