Jdou chlady nocí, jdou chlady dní,

Jdou chlady nocí, jdou chlady dní, Jdou chlady nocí, jdou chlady dní,
a omrzele rozteskní. Tak věčně a věčně, v duších led, do mračen z popelu pohlížet! Věčně a věčně vším, sebou třást. A nikde klid! a nikde vlast! Údy jsou jako z olova, stesk toho, jenž vše pochová, a v starý všeho cizí mráz, a v hrůzu zas! A v hrůzu zas. U velikých i v ulici ucházejí se básníci. U velkých bez mozků, bez duší, v ulicích, které jsou nejhlušší. – Pro naše hříchy, pro náš rmut, pro naši touhu, pro náš trud, osude! Nutno dál vším třást pod mračny z popelu, kde prý vlast?! 85