Tož vše už dal bych bez hlesu a rád,

Viktor Dyk

Tož vše už dal bych bez hlesu a rád, Tož vše už dal bych bez hlesu a rád,
své chladivé a vyčítavé hříchy. Své ironie potměšilý chlad a lstivý humbug znavené své pýchy. Tři panny tančí v pláni zelené. Tří panen těla touhou mdlou se chvějí. Co mračen víc se zase přižene, poslední zvony v dálce vyzvánějí. Tří stínů rysy za noci se chví, tři marné stesky za noci se hlásí. Hledání sebe, paskvil přátelství a věčná touha chimerické krásy. A jak by někdo ruku v čelo klad’, jak glossoval by bolestně mé smíchy. Už vše bych mohl těmto lidem dát, i lstivý humbug znavené své pýchy. 95

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk