Mí služebníci, ti mně nevěří,
mí služebníci, ti mne zrazují.
– Až v přístavu se soumrak zašeří,
opustím všecko, půjdu, odpluji –!
Už tuší cosi moji poddaní.
Tak devotně, jak dřív, se nekoří.
Boulevardy nedůvěřivy až k zoufání.
Ó, bude lépe někde na moři!
Své cnosti, hříchy, lež svou zanechám.
Ba zanechám i zlatou korunu.
Až odevzdám se moři jen a tmám,
pak teprv budu dlíti na trůnu!