BALLADA

BALLADA
A plny kouře, dýmu, hnusu kraje. Ale já hrál jsem (lhavý!) píseň máje. Už u všech člunů nalomena vesla, má píseň, ta se nad vlnami nesla. „Ó sny! Ó noci! Kdož to věřit může?! Ve růžích srdce, v srdci našem růže! Lásky a víry! Pro nás rostou světy. Do zahrad pojďme natrhati květy. Svět naší moci hřmí už do daleka. Vasalů řada poníženě kleká. Dny prvních světů! Úsměvy a shody!“ – A smály se té ironii vody. Rusalka bledá mlčky naslouchala, oh, naslouchala, tiše zaplakala! A rozchvěla kol plné kouře kraje sentimentální parodie máje... 1898
141