V. Let šestnáct bylo jí. A neumřela.

Viktor Dyk

V.
Let šestnáct bylo jí. A neumřela. Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
Jak chladny tehda byly lilie! Šla, rozjitřila a pak zapomněla. Co je to platno, když mi nežije? Vraždila. Ano. A pak zapomněla. Jak zapomenout, když se zabije? Je někdo mrtvý. Ona neumřela. – Kdo mrtvoly jsi našel, pohřbi je! A léta tomu jsou; kdes staré verše leží. Je ještě krásný svět: je ještě láska svěží. Co je to platno, když mně nežije? A láska svěží je a láska zabije. Chlad posměšný, hle, mají lilie. – Kdos’ našel mrtvé, jdi, a pohřbi je! – 153

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk