VI. Toť jednoduché: Spolu půjdeme

Viktor Dyk

Toť jednoduché: Spolu půjdeme nad bystřinami, propastí a srázem. Kapuji svoji někde najdeme a za Kapují hynout budemmrazem. A dívati se budemdo mračen a v nervech našich vzroste nová síla. Nasypemrůže v klín si. Přejde den a přijde noc, jak od počátku byla. A nebe bude zlé a vzdálené. A nebe bude legendárně hluché. Zeptáš se noci. A ta řekne: Ne. A potom umřem’. Je to jednoduché. – Ten drtivý mi stiskl prsa sen: tak poníženou, slabou tak Vás zříti. My spolu nešli. Hledím z duše ven. Den zhasíná. A musilo tak býti. Pro úsměv ženy nejsa narozen, ztroskotal. A Vy jste byla osud. To potměšilý, tíživý byl sen. Mám přece jen sílu: Hle, žiji dosud!