VI. Toť jednoduché: Spolu půjdeme

Viktor Dyk

VI.
Toť jednoduché: Spolu půjdeme Toť jednoduché: Spolu půjdeme
nad bystřinami, propastí a srázem. Kapuji svoji někde najdeme a za Kapují hynout budem’ mrazem. A dívati se budem’ do mračen a v nervech našich vzroste nová síla. Nasypem’ růže v klín si. Přejde den a přijde noc, jak od počátku byla. A nebe bude zlé a vzdálené. A nebe bude legendárně hluché. Zeptáš se noci. A ta řekne: Ne. A potom umřem’. Je to jednoduché. – (Psáno po letech.)
Ten drtivý mi stiskl prsa sen: tak poníženou, slabou tak Vás zříti. My spolu nešli. Hledím z duše ven. Den zhasíná. A musilo tak býti. Pro úsměv ženy nejsa narozen, já ztroskotal. A Vy jste byla osud. To potměšilý, tíživý byl sen. Mám přece jen sílu: Hle, já žiji dosud! 154

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk