VII. Hroby mají svoje práva,

Viktor Dyk

VII.
Hroby mají svoje práva, Hroby mají svoje práva,
hroby k sobě táhnou živé. Prchni, odleť do modrava. Bůh zří vše. Však hroby dříve! Možno žít, kdy v zemi hnije tvojí duše jedna půle?! Tělo líné ještě žije, pochována k žití vůle. Myšlenky a všechny city tráva hrobu přísně střeží. Myšlenky a všechny city nedozrálé dole leží. Člověk mdle si oddychává, jeho rety žízní práhnou. Mrtví mají svoje práva: mrtví k sobě živé stáhnou. 155

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk