XI. Oh, nedívej se, prosím, na mne!

Viktor Dyk

XI.
Oh, nedívej se, prosím, na mne!
Oh, nedívej se, prosím, na mne!
nemám, čím bych duše těšil! Co jsem kdy cítil, vše prý klamné! Bylo by lépe, kdybych hřešil?
Jsou dovršeny moje cnosti. Jsou vyplakány staré žaly. Jsou dovršeny moje cnosti, jen otázky, ty ještě pálí! Bylo by lépe, kdybych hřešil? Jak smutna světla v druhém břehu! Bylo by lépe, kdybych hřešil pro smutných očí smutnou něhu? Oh, zapomenout chvíli, chvíli, že se noc plazí z dálek temně. Jedinou chvíli, krátkou chvíli! – Což nemožno se zbavit země?! 160