XIII. Vystřízlivělý jarní proud

Viktor Dyk

XIII.
Vystřízlivělý jarní proud Vystřízlivělý jarní proud
vleče se světem bez radosti. Už tíže sebe přistihnout při kterés směšné poctivosti. Znám nyní dobře pósy chytrácké, nečekám nic, to dodává mi síly. Myšlenky, činy bližních bídácké, mne k protestu už nerozčílí. Mých současníků prolhanost mne prožrala a nakazila. Jen k tomu blýskne časem cnost, by propasti mé osvětlila. I zapomínám pomalu,pomalu (v tom výhoda je pro mne jistá!)jistá!), že v mládí prvém zápalu rodil se ve mně moralista. Je taktní ke mně časem ničemnost, stisknem’ si ruce, ona pochvaluje, a jestli časem zas se vzbouří zlost, zahučí – pak se utišuje. – 162 (BALLADA RENAISSANČNÍ)

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk