XV. Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.

Viktor Dyk

Svůj celý smutek nelze nikdy říc’. Vždy něco je, co mluví cizí řečí. A vzrůstá starost denně víc a víc o tuto ránu vésti celou péči. Je nedůvěra, je to starý klam? Je to jen něco, co tam uvnitř stlívá? Ten starý smutek ve svém nitru mám, jenž chvěje se a tříští se a zpívá. – A přijde noc a zhoustne černý mrak. I němí hrůzou promlouvají pak, však srdce mé, to jenom tiše vzlyká. A nikdo z lidí vědět nesmí to. Ne, že jsem hrdý, když vše rozbito, však není pro to v světě zpovědníka!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby