XV. Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.

Viktor Dyk

Svůj ce smutek nelze nikdy říc(J5m) Vždy co je co mlu ci řečí(J5f) A vzrůs starost den víc a víc(J5m) o tuto nu vésti celou či(J5f) Je nera je to sta klam(J5m) Je to jen co co tam uvnitř stlí(J5f) Ten sta smutek ve svém nitru mám(J5m) jenž chvěje se a tříští se a zpí(J5f) A přijde noc a zhoustne čer mrak(J5m) I ně hrůzou promlouva pak(J5m) však srdce to jenom tiše vzly(J5f) A nikdo z li dět nesmí to(J5m) Ne že jsem hr když vše rozbito(J5m) však ne pro to v svě zpovědka(J5f)