XV. Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.

Viktor Dyk

XV.
Svůj celý smutek nelze nikdy říc’. Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.
Vždy něco je, co mluví cizí řečí. A vzrůstá starost denně víc a víc o tuto ránu vésti celou péči. Je nedůvěra, je to starý klam? Je to jen něco, co tam uvnitř stlívá? Ten starý smutek ve svém nitru mám, jenž chvěje se a tříští se a zpívá. – A přijde noc a zhoustne černý mrak. I němí hrůzou promlouvají pak, však srdce mé, to jenom tiše vzlyká. A nikdo z lidí vědět nesmí to. Ne, že jsem hrdý, když vše rozbito, však není pro to v světě zpovědníka! 165

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk