XXIII. Vše smysl má, co těší, zabolí.

Viktor Dyk

Vše smysl má, co těší, zabolí. – Hřích? Autorita jakás neznámá? Kdos volal smutně v hloubi údolí. Jsem Echo. Smutná slova má. A každý tvor má svoji Nemesis a svoji smrt, když přijde hodina. Nezajde vše, co bouřívalo kdys. – Jsem Echo? Bože, kdo to vzpomíná?! A slova říká démon. Znáš přec sny. Prchnout chceš. Stojíš nehybný. Ten akcent! Oh! Tvá vlastní slova též! Zakrýváš uši. Nemůžeš!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby