XXIII. Vše smysl má, co těší, zabolí.

Viktor Dyk

XXIII.
Vše smysl má, co těší, zabolí. Vše smysl má, co těší, zabolí.
– Hřích? Autorita jakás neznámá? Kdos volal smutně v hloubi údolí. Jsem Echo. Smutná slova má. A každý tvor má svoji Nemesis a svoji smrt, když přijde hodina. Nezajde vše, co bouřívalo kdys. – Jsem Echo? Bože, kdo to vzpomíná?! A slova říká démon. Znáš přec sny. Prchnout chceš. Stojíš nehybný. Ten akcent! Oh! Tvá vlastní slova též! Zakrýváš uši. Nemůžeš! 173

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk