XXXI. Do mrazu květy vykvetly

XXXI.
Do mrazu květy vykvetly Do mrazu květy vykvetly
lítostné, chudé. Pod hrudou země mrtví tlí. Co dále bude? Pod smutnou naší oblohou chlad srdce cítí. Ty vášně, ne, ty nemohou, nemohou hřmíti. Na smutné naší obloze víc temní mračna. Na prázdno touží uboze dál duše lačná. Dějiny, úkoly, jaký cit! Kdo ještě věří? Postavy dávné vyvýšit v snů teskných šeři?! Ze světa, z Čech i na Čechy valí se špína. A v srdce bez vší útěchy bolest se vtírá. 186 Pozdě je. Listí šelestí do smutné doby: Jen ještě hroby nalézti, studené hroby! 187 (ČESKÁ UKOLÉBAVKA)