PROMETHEUS
Bestie!
Nepřestaneš?
Konservativní příliš element
(tak už jsou orlové kleslí?!) –
do jater mojich kloveš.
Někoho živého vem:
dítě, jež rozpíná náruč,
nad propast odnes!
Zde je mrtvola.
Či ti to lhostejno, orle?
Ale hůře:
nehýbám se.
Ne Zeus
– přísahám, ne! –
celý Olymp nezabránil by,
celý Olymp nepotrestal by,
já sám!
To všechno pro ten oheň,
kterým nyní hospodárně
večeři lidé upravují,
za zimy ostré mrazy plaší,
a na němž kacíř hoří občas,
Promethee!
196
Ten oheň
plál tobě příliš intensivní,
byl’s příliš osvícen.
Je třeba dobře hospodařit.
„Nic příliš!“
Ten oheň
hle, neklidně jak v tobě hoří!
Ničivě, nepřátelsky hoří,
zrádně hoří,
tvou osvětluje malomoc,
malomoc bohů,
malomoc světů,
Promethee!
Mohl’s být klidný
bez toho ohně.
Poznáváš teď –
a to tě usmrcuje.
Tak osvícený
díváš se v moře.
Lehcí tvorové tohoto světa
mávají křídly
a letí.
Dobrodruzi
se vydávají na cesty:
197
za zlatým rounem, za láskami
s rozepiatými rameny
jdou.
A jiní leží
mrtví už,
mythy se tvoří
nad jejich hrobem.
V zápase padli,
mají klid.
Celý Olymp nepřemohl,
přemohlo poznání.
Za marné bohy,
za marnou lidskost,
za marný život
já prozřel.
Ještě neváhají
lháti si lidé,
a vášně ještě
pobouří nervy,
a ještě sofisma
kouzlem svým vábí,
co ty, Promethee,
myšlenkou zabit,
které’s neunes’,
198
a zabit vzpourou,
aniž jsi vytrval,
opuštěn ležíš,
bojovník poražený,
bez štítu. –
Skácel jsi s modlou
svůj vlastní život,
podkopals’ základ,
budova padá,
Promethee!
Bestie, orle,
nepřestaneš?!
199