***

Viktor Dyk

***
Chladný hlas... chladný, jak těch, kdož spí v hrobě. – Časové nyní uvést v pamět duchy! – Je ti tak právě, jak by,by mluvil k tobě nějaký přítel rozumný a suchý... Mstivý zrak, mstivý... v diferencích věků tragika, stářím povážlivě žlutá. Mluví tak z dálek zase ku člověku nějaká láska vášnivá a krutá. Dotek, jímž chvíš se... chvíš se... list se třese. Snad teprv jaro; ale přece spadne. – Myslím, že stopy našel bys v tom lese nějaké smrti zákeřné a chladné! 9. 6. 1900
223