Vzduch zvláštní předtuchy je pln,
že pouze sen ji časem podá.
Šest vesel klesne v hloubi vln
a ani nezašplouchá voda.
Loď rychle brázdí hladinu,
jak cizí mocí k předu hnána.
Bez nejmenšího odstínu
zní stručný povel kapitána.
Most rychle mizí za námi.
Jen Mělníku zřít silhuetu.
Letíme skoro vlnami
a je až úzko z toho letu.
Na zádi lodi zadumán
já odpočívám pohodlně.
Náš žoviální kapitán
se usmívá však dvojsmyslně.
Mlčení svírá upiaté
a monotonní povel bolí.
„Zda víte, jak jsme tenkráte
zlomili veslo vaší joly?
My jeli ovšem bezhlavě.
Už sedm let to může býti.
Však nechtěl byste laskavě
mne pánům těmto představiti?“
Vzduch zvláštní předtuchy je pln,
že jenom sen ji časem podá.
Klesají vesla v hloubi vln,
však ani nezašplouchá voda.
Loď rychle brázdí hladinu,
jak cizí mocí k předu hnána.
Bez nejmenšího odstínu
zní stručný povel kapitána.
Oživí hovor přece snad
sportovní naše sympatie.
„A myslíte, že bude hrát
přec se Slavií Britanie?“
Však němi, chladni veslaři.
Loď šíleně je v dálku hnána.
Podivný úsměv na tváři
žoviálního kapitána.
Ten úsměv děsí. Klidně jen!
Neteče Labe k Acheronu.
Však kapitán klesl zastřelen
u hanavského pavilonu.
Proto to ticho hrobové!
Vše vyložit si mohu jasně.
„Což nevidíte, pánové,
že kapitán je mrtev vlastně?“
Šest veslařů však mlčí jen.
Mou nervosu to ticho budí.
„Kapitán klesl zastřelen,
a nikdo už ho neprobudí.
Já tuším náhlou záhubu.
Kam, u všech ďasů, dojet chcete?
Čas navrátit se do klubu.
Proč tedy ještě veslujete?
Ten let mne plní závratí,
zbýt nemohu se jakés trémy.
Neračte, páni, přistati?
Rád měl bych blízko pevnou zemi.
Já obětoval mnoho rád.
V mládí se blázní, víte sami.
Teď chci však míti jedenkrát
zas pevnou půdu pod nohami.
I se strašidly vyšel jsem.
Má smysl básník pro abstraktní.
Však zdržet, vystoupit-li chcem’,
to není, páni, zcela taktní.
Imaginární bavil svět.
Teď však to vázne každým rokem.
Chci, ač mám zájem pro váš let,
jít prostě zemí, volným krokem!“
Však nikdo ani nehne se.
Z těch mrtvých nikdo nenaslouchá.
šest vesel rychle zvedne se
a voda ani nezašplouchá.
Loď letí v kvapu šíleném,
až do podsvětí kamsi hnána.
A v tempu přesném, neměnném
zní stručný povel kapitána...