DUE PINI E MONUMENTO
Tak jsi sladce řekla, dívčino!
Podivno: Tvé teplé hnědé oči
usmály se.
Ale já zde stál na prašné cestě
pod nesmírnou modří, pod nesmírným sluncem,
s tichou ranou pod srdcem.
Tato nebesa jsou jako čisté oči
našich dětí!
Ta že zřela na širokou louku,
na širokou louku, plnou kvítí?..
a uprostřed kvítí šibenice..
Jitro – a kraj celý chorem zpíval!
Vlny jezera u Rivy pěly,
hory, skály, lesy odrážely píseň
Života.
Jen ty, chlapče, stál jsi na tom místě,
dalek všeho, smrt jen stála vedle –
ale horám, skalám, lesům zvěstoval jsi píseň
Života!
Krev ti vystoupila z modrých úst –
a ta pěla píseň Života!
41
Jitro – a kraj celý chorem zpívá..
Nebe modré je jak oči našich dětí.
Na severu rod tvůj také zpívá.
Také zpívá.. Nevím, rozumíš-li.
Na severu rod tvůj také zpívá,
dalek všeho!
42