I Jas oblohy kdy neporušen zmírá

Rudolf Medek

I
Jas oblohy kdy neporušen zmírá Jas oblohy kdy neporušen zmírá
 a závoje se strou nad temné thuje, šílený požár náhle zkrvavuje nebeskou louku, kde žár rozestírá brunátný Západ, v náručí jenž svírá nevinnou modř a v ohni odlučuje safír, jenž změněn v amethyst dál pluje ve vlnách rudnoucích jak řeka širá – – – tu vzdechy tlumí se a v ňader vzruchu dlí srdce bázlivé, jež nedočkavě ptá se po tajemství, jímž noc je pohostí – – – a posléz’ opojeno vůní vzduchu, v noc temnou, zahalenou v odvěčné své kráse, své rozněcuje kruté žádosti. 62

Kniha První básně (1927)
Autor Rudolf Medek