II Nad květů guirlandy, jež ruka tvoje splétá,

Rudolf Medek

II
Nad květů guirlandy, jež ruka tvoje splétá, Nad květů guirlandy, jež ruka tvoje splétá,
 ó Přítelkyně má, z těch růží povadlých vstříc vůně stoupají jak ze rtů pobledlých vzdech vášně mroucí již za planoucího léta. Zříš boha řeckého, mu na rtech úsměv zkvétá, horoucnost tajemná! A ve tvých zracích mdlých se náhle roznítí a v loktech vychladlých zas ohněm ožije tvá touha nezakletá. A nyní zdá se ti, co ret se ke rtu sklání, strom každý oživen že duchem pohanským vzdech vydá z ňader svých a srdcí žhavá vzplání, že vše se zachvěje a vzdme jak vlny moří, a posléz’ zapálen hořícím zrakem tvým vášnivým požárem les celý kolem hoří. 63

Kniha První básně (1927)
Autor Rudolf Medek